Slyšel jsem, že v prodeji nemovitostí Praha jasně vede, ovšem my měli jinou zkušenost

Měl jsem za to, že nabídkami prodeje nemovitostí Praha disponuje snad nejvíce ze všech měst. Alespoň mi to všichni říkali. Opak se zdál být pravdou. Po neúspěchu na první prohlídce jsme byli prakticky znovu na začátku a opět se tak naším denním chlebem staly nabídky realitních kanceláří a inzertní servery.

Všechny doposud vybrané nemovitosti byly po odmítnutí prvního bytu hned pryč. Zřejmě proto, že opravdu za něco stály a my (čti přítelkyně) jsme vybrali špatně. Potřebovali jsme taky koupit větší byt. Garsonek bylo všude plno a je možné je i krásně zrekonstruovat, ale vůbec bychom si nepomohli. Větší byt s dobrou cenou aby člověk hledal lupou. No a když už se konečně objevilo něco, co by relativně připadalo v úvahu, zase jsme se neshodli my dva.

Vybrat mezi nabídkami prodeje nemovitostí bylo těžší, než jsem si myslel

Začal jsem si myslet, že koupě nemovitosti pro nás představuje naprosto neřešitelný problém. Jednak máme každý jiný názor, a pak taky možná opravdu nemáme dost financí na to, abychom si koupili mnou vytoužený byt v Praze. Patrně se tak, aby byly spokojené obě strany, budeme muset přestěhovat někam úplně jinam.

Nejednou jsem měl noční můru, že máme tlupu dětí, kterou provádíme džunglí, daleko a daleko od civilizace. K dokonalosti okamžiku snad už jen chybělo, abychom je učili lovit. Pojal jsem podezření, že z toho všeho šílím.

Když jsem svůj sen vyprávěl ráno přítelkyni, oba jsme se při tom pořádně zasmáli. To ale bohužel nic nezměnilo na skutečnosti, že jsme pořád ještě neměli kde bydlet. Jistě, situaci trochu dramatizuji, ale ne zas tak moc. Byt jsme v tuhle chvíli hledali tři měsíce. Chápete to? Který blb nedokáže za tři měsíce najít vhodné bydlení? Ukažme si na něj. No a za další dva měsíce nám končila nájemní smlouva, kterou jsme se pochopitelně, s vidinou vlastního bydlení a tehdy ještě pěti měsíci v zádech, rozhodli neprodloužit.

Hledání vysněného bydlení pokračovalo a konec byl v nedohlednu

A tak jsme do všech možných internetových vyhledávačů (jako by všechny nenašly vesměs to samé) dál zadávali hesla jako Prodej nemovitostí Praha, Prodám byt Praha a podobně. Stále na nás ale vyskakovaly nabídky, které jsme z různých důvodů nemohli akceptovat. Tady byla nutná opravdu rozsáhlá rekonstrukce, támhle byl v naprosto nevyhovující lokalitě, případně chyběla dobrá občanská vybavenost.

Protože čas už pomalu ale jistě tlačil (hlavně, že podle tohoto článku nemáme s koupí spěchat), hledání nového bytu jsme si pěkně rozdělili. A to v duchu hesla každý za své. Já hledal byty v Praze, přítelkyně za Prahou. Jaké však bylo moje překvapení, když požadované byty v Praze byly (minimálně v tu dobu) mimo naše finanční možnosti. Asi jsem si měl představu udělat mnohem dřív, uznávám. Když ale kamarád koupil na severu Čech byt 3+1 za bezmála půl milionu, myslel jsem, že my jsme za vodou.

Opak byl bohužel pravdou. Ceny bytů v Praze rostou raketovou rychlostí, a tak jsem se začal smiřovat s tím, že ze mě ani tentokrát Pražák nebude. Že do práce dál budu jezdit autem a modlit se, aby ještě dlouho sloužilo, protože jiná schůdná, a hlavně pohodlná cesta do práce existovat nebude.

Jaké však bylo moje překvapení, když mi přítelkyně řekla, že ani ona nic, co by se jí líbilo, nenašla. Zpočátku jsem tomu nechtěl věřit. Myslel jsem, že jí jen citově nic neoslovilo, bohužel ale opravdu NIC nenašla. Daleko, statek, nebo doslova ruina k rekonstrukci? Nic pro nás. A tak přišla na řadu otázka, kterou jsme si pokládali jen velmi neradi: Nebudeme přece jen hledat byt k pronájmu?

Pamatujete si na své začátky hledání vysněného bydlení? Byli jste úspěšní hned na první pokus, nebo jste také byli nepříjemně překvapení nabídkou bytů, ve které jste nenašli žádný, který by splňoval vaše očekávání a vyhovoval vašim finančním možnostem?